P. Jan Bula

24. 6. 1920 narozen v Lukově
29. 7. 1945 kněžské svěcení
20. 5. 1952 oběšen v Jihlavě
8. 10. 2003 zahájilo brněnské biskupství kauzu beatifikačního procesu
24. 1. 2004 Kongregace pro svatořečení udělila nihil obstat
2. 9. 2011 byl na základě nových poznatků došlo dekretem brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho ke spojení kanonizační kauzy s Václave Drbolou

Jan Bula je jednou z obětí justičních vražd, v rámci tzv. babických procesů.

Narodil 24. června 1920 Marii a Antonínu Bulovým v Lukově u Moravských Budějovic.
Toho dne byl pokřtěn ve farním kostele sv. Jana Křtitele, kde se právě slavilo zasvěcení kostela tomu mučedníkovi. Jan Křtitel se stal také jeho patronem.
Pocházel ze skromných poměrů. Rodiče však Janovi po ukončení obecné školy umožnili nastoupit na gymnázium v Moravských Budějovicích. V červnu roku 1939 odmaturoval a vstoupil do kněžského semináře v Brně.
Kvůli válečným událostem museli mnozí bohoslovci svá studia přerušit a byli nasazeni na nucené práce. Také Jan Bula byl poslán na začátku roku 1943 jako dělník do keramických závodů ve Vranovské Vsi, odkud se vrátil v květnu 1944, aby pokračoval ve studiu teologie, které v následujícím roce dokončil.

Záhy po konci války byl 29. července 1945 Jan Bula olomouckým biskupem Stanislavem Zelou vysvěcen na kněze. Primiční mši svatou sloužil v rodném Lukově.
V srpnu 1945 byl ustanoven jako kaplan v Rokytnici nad Rokytnou.
Mimo své kněžské povinnosti se zde aktivně zapojoval do veřejného života a různých spolcích v obci a napříč generacemi. Snad největší oblibu si získal mezi mládeží a dětmi.

Jan Bula se stal knězem záhy po 2. světové válce.
Toto období přineslo do společnosti velké změny a ty se velmi brzy začaly uplatňovat i v církvi. Volby roku 1946 vyhráli komunisté, kteří se v podstatě připravovali k převzetí veškeré moci ve státě.
Po vládní krizi v únoru 1948 došlo k převratu, který nastolil komunistickou diktaturu a začal se projevovat tvrdý postoj komunistického režimu vůči církvi.
Došlo k omezení a později k zastavení katolického tisku, likvidaci spolků a církevního školství, zabrání církevního majetku a následovala přímá perzekuce duchovních. Snahou byla vybudování jakési národní církve kontrolované státem a zasetí nejednoty mezi biskupy, kněze a věřící.
K tomu měla vést tzv. Katolická akce (KA), která měla sdružovat „pokrokové“ katolíky.
Ustavující konference státem organizované KA se konala v červnu 1949.
Církevní představitelé ovšem Katolickou akci jako hnutí rozkolné.

Komunističtí funkcionáři se snažili získat pro manifest KA podpis co nejvíce kněží. Přišli také na faru v Rokytnici.
Kaplan Bula a farář Lakomý s prohlášením nesouhlasili, ale přáli si, aby došlo k dohodě mezi státem a církví. Pod touto záminkou byly získány jejich podpisy.
Po zjištění skutečného stavu věci své podpisy ihned odvolali a potvrdili věrnost svému biskupovi Karlu Skoupému.

Biskupové v Československu se pokusili informovat věřící o aktuální situaci církve ve státě pomocí oběžníku a pastýřských listů.
V neděli 19. 6. 1949 byl čten z během bohoslužeb Oběžník katolickému duchovenstvu a věřícímu lidu a následující týden Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodin velké zkoušky.
Ráno 19. června byl Jan Bula navštíven komunistickými funkcionáři a strážmistrem Sboru národní bezpečnosti (policie), kteří jej vyzvali, aby pastýřský list nečetl.
Dvě třetiny všech kněží se tehdy zalekli případného postihu ze strany státu a Oběžník nepřečetli.
Jan Bula jej četl a navíc připojil komentář, ve kterém vysvětlil i okolnosti získávání podpisů pod KA.
Na závěr vyzval farníky k věrnosti Kristu a církvi. Za tato slova a čtení Oběžníku byl postižen pokutou a později navíc odsouzen k měsíčnímu nepodmíněnému trestu. Odvolal se, avšak jeho stíhání bylo zastaveno koncem října 1949 milostí prezidenta republiky.
Prezidentská milost se týkala všech kněží postižených za čtení Oběžníku, ale byla pouze demonstrativním krokem, který měl veřejnost přesvědčit o vstřícnosti režimu vůči církvi. 

Komunistická strana však začala narážet na odpor lidí, kterým byla brána nejen půda a statky, ale i víra.
Brzy proti režimu začali vystupovat lidé, kteří se účastnili už protinacistického odboje za 2. světové války. Také v okresech Třebíč a Moravské Budějovice vznikly odbojové skupiny, které se však již v roce 1950 dostaly pod kontrolu komunistické tajné policie – Státní bezpečnosti (StB).

Na počátku roku 1951 se na Třebíčsku objevil Ladislav Malý, který v roce 1949 za nevyjasněných okolností odešel z Československa do Rakouska.
Tam se hlásil do americké zpravodajské služby CIC a dostal úkol být ve styku s uprchlíky z ČSR. Přitom však zpronevěřil svěřené peníze a odešel zpět do Československa.
Dodnes není spolehlivě zjištěno, kým opravdu L. Malý byl, zda se jednalo o dobrodruha-odbojáře či provokatéra-spolupracovníka StB.
Zřejmé však je, že nebyl kapitánem CIC, jak o sobě prohlašoval, a že ho tato zpravodajská služba žádnými úkoly na Třebíčsku nepověřila. Mnohé činy Ladislava Malého však byly nepřímo řízeny StB.

Večer 25. února 1951 navštívil Malý svého bývalého gymnaziálního spolužáka Bulu na faře v Rokytnici a požádal o nocleh. Postupně si získával Bulovu důvěru. Vyprávěl totiž historku o únosu pražského arcibiskupa Josefa Berana, kterého prý osvobodil se svými spolupracovníky z internace (věrohodnost této zprávy posiloval rozhlas informující o převozu internovaného arcibiskupa). Přáním arcibiskupa Berana prý bylo, aby ho před další cestou vyzpovídal spolehlivý kněz. Tuto prosbu nemohl Jan Bula odmítnout a dohodnul se s Ladislavem Malým na návštěvě arcibiskupa.

Během března a dubna navštívil „kapitán“ Malý faru v Rokytnici ještě několikrát.
Když byla plánovaná návštěva arcibiskupa stále odkládána, Bula pochopil, že se jedná o Malého výmysl.
Mezitím ovšem Malý pronikl mezi místní odpůrce režimu, kompromitoval mnoho lidí svými návštěvami a zasíláním dopisů a začal vybízet k ozbrojeným akcím a sabotážím. S tím Jan Bula nesouhlasil a žádal jej, aby odešel a neuváděl další lidi do neštěstí.

Policie sledovala prostor Třebíčska delší dobu.
Když došlo k přestřelce při zastrašovací akci iniciované Ladislavem Malým v Heralticích, mohla okamžitě zahájit rozsáhlé zatýkání.
Tak byl 30. dubna 1951 v Rokytnici zatčen i Jan Bula. Provedená prohlídka fary neprokázala přítomnost žádného usvědčujícího materiálu.
Jasně však hovoří zpráva pro vyšetřovací oddělení: „Již to, že jest mladým knězem vysvěceným až po revoluci 1945, jest pro nás dostačujícím důkazem, že se v něm skrývá zarytý odpůrce lid. dem. zřízení. V daném případě, je-li nějaké podezření na jmenovaného z protistátních činů, využijme této příležitosti a zbavme jednoho parazita vlivu na dělnickou třídu, která jej musí živiti.“

Jan Bula ve vazbě Ladislava Malého kryl, přestože během jeho návštěv poznal jeho charakterové rysy.
Nechtěl kompromitovat lidi, kteří s Malým přišli do styku. Za pomocí výslechů, který doprovázelo fyzické a psychické týrání dosáhli příslušníci StB toho, že druhý protokol už obsahoval jméno Ladislava Malého.
Jan Bula pověděl o činnosti Malého, ale také to, že se mu snažil v jeho činech bránit. StB si začala tvořit ovšem vlastní scénář, který obsahoval lži.
Na začátku června byl vypracován otázkový protokol Jana Buly, který již obsahoval pramálo z toho, co se skutečně událo.
Měl totiž sloužit k tomu, aby se obviněný nuceným opakovaným čtením sebeobviňujících vět naučil dobře svoji „roli“ pro připravovaný proces.

Scénář se změnil 2. července 1951 nočními událostmi v Babicích.
StB za pomocí spolupracovníků Ladislava Malého sledovala, ale přesto se mu během noci 2. 7. 1951 podařilo v místní škole zastřelil tři komunistické funkcionáře.
Čin StB dokázala ihned náležitě využít. Trojnásobná vražda totiž umožňovala, aby následná soudní líčení nepůsobila tak vykonstruovaně jako jiné politické procesy 50. let.

Bylo nutné rychle označit pachatele. Ladislav Malý byl zastřelen již 3. července 1951 při zatýkací akci.
Ze zatčených osob byla sestavena první šestnáctka obviněných „odbojářů“, do níž byl zařazen i J. Bula. O inscenaci prvního soudního jednání proti „odbojářům“ jednal politický sekretariát ÚV KSČ v Praze, který rozhodl o tom, kdo bude za pár dní odsouzen k smrti. Kněz Bula, zatčený již na konci dubna, byl nakonec zařazen do druhého „babického procesu“.
V trestním oznámení stojí: „Jako hlavní osobu... lze zařadit faráře Jana Bulu, protože tento svým kněžským postavením měl velký vliv nad většinou věřících.“ Jeho protistátní činnost měla začít rozšiřováním protikomunistických letáků, pokračovat četbou Oběžníku a vyvrcholit tím, že neudal bývalého spolužáka Malého. Nechal jej několikrát přespat na faře, zprostředkoval mu úkryt v okolních hájenkách a neudal jej po přepadu v Heralticích, čímž měl spáchat trestný čin velezrady. Žaloba si naopak vůbec nevšímala údajného únosu arcibiskupa Berana, protože tato historka měla být pouze provokací pro vtažení kněží do hry StB.

Soudní proces s proti skupina Bula a spol. se konal 13.-15. 11. 1951.
Rozsudek, o kterém bylo rozhodnuto už předem o trestu smrti pro Jana Bulu stojí „zneužil důvěry, jíž jako duchovní požíval mezi věřícími, k zločinné činnosti a náboženského přesvědčení farníků zneužíval k podpoře banditů a vrahů“.

Den před popravou 19. května 1952 mu bylo dovoleno napsat dopisy na rozloučenou příbuzným a blízkým známým.
V dopisech z cely smrti se odráží jeho vyrovnanost: „Pán Bůh vyměřil mi krátký život. Ale věřím, že nebyl nadarmo. Těší mne dnes, že jsem mu sloužil a že jsem Jeho služebníkem zůstal až do konce. Odcházím s ním smířen.“ V ranních hodinách 20. května 1952 byl Jan Bula na dvoře jihlavské věznice popraven oběšením.
Jeho tělo bylo spáleno a urna s popelem byla zřejmě uložena na Ústředním hřbitově v Brně.

Web

Kanonizační řízení služebníků Božích

Video

Novodobý mučedníci a případ Babice (TV Noe 2012)

Jan Bula - Mučednická smrt a proces blahořečení (2021)